Jdi na obsah Jdi na menu
 


O technice

30. 10. 2007

Maminka mi už neříká „miminko“, ale oslovuje mne mým skutečným jménem, které mi vybrala ještě před tím, než jsem k ní přišla. Jmenuji se Ketty, ale všichni mi říkají Kettynka. Maminka o sobě říká, že ztratila soudnost, protože mi prý založila e-mailovou schránku a vytvořila webové stránky na inernetu. Dokonce mi opatřila záchůdek, takový veliký, průsvitný a - nebudete tomu věřit - na kolečkách!  Když ho poprvé přinesla domů, nejdříve jsem se ho trochu bála, ale jen jsem zjistila, že je to věc pro mne, skákala jsem do něj a moc se mi líbilo, jak se mnou jezdil! Pak do něj maminka dala noviny a na ně nasypala můj píseček a bylo po ježdění. Už tam chodím jen vykonávat svou pravidelnou potřebu. Je prostorný a moc se mi líbí. Jednou, když maminka seděla u počítače a něco tam tvořila,  jsem jí koukala přes rameno a moc se mi líbilo, jak svými malými tlapkami cvaká na takové čtverečky a říká, že musí psát. Tak jsem to také vyzkoušela, nechala mne projít po klávesnici, jak to divné, na co cvaká, nazývá, až do doby, kdy jsem šlápla na takový čtvereček, což způsobilo, že to, do čeho jsme koukaly, náhle potemnělo. Maminka se chytala za hlavu, křičela, že nemá některé věci, které psala, uložené a že již nesmím zkoušet dotýkat se čtverečků. Vůbec jsem netušila, o čem to mluvila. Prý se mi podařilo restartovat počítač; musela jsem provést něco hrozně špatného, protože na mne chvilku nemluvila. Tak jsem odešla do křesla, ve kterém obvykle sedává tatínek, kde jsem po chvilce usnula, abych zapomněla na nepříjemnou scénku. Mám takový dojem, že jsem ještě jaksi něco  nezvládla.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

to je krása

(Katy, 24. 9. 2010 13:48)

my máme kočičku Kytynku a taky jí moc milujeme