Jdi na obsah Jdi na menu
 


Můj příchod do rodiny

27. 10. 2007

První den, kdy jsem se dostala do nového domova, jsem cítila zděšení. Nebyly tu věci, na které jsem byla dosud zvyklá. Ale ta paní, co mne kdysi tolik volala, mi říkala, že jsem její miminko, pořád mne nosila na rukou a několik dní se ode mne nehnula. Říkala, že je moje maminka, ale já přece už maminku mám! Ale ta moje tady není, tak jsem se rozhodla, že budu mít tedy náhradní maminku, protože se ke mne chová moc hezky a pořád mne pusinkuje a krmí. A také s ní smím spát v jejím pelíšku! K mojí nové rodině patří ještě nový tatínek, který mi neříká jako maminka „miminko“, ale „bambulko“, ale sem tam mi strčí něco moc dobrého z jeho misky na papání, tak jsem s ním také ráda. Hodně mne hladí a hraje si se mnou, to pak mu předu v náručí a jsem moc spokojená. Maminka se mračí a vyčítá tatínkovi, že my dva si tedy vystačíme, ale pak se hned směje a taky mne hladí. Většinou usnu mezi jejich hlavami, když oni jdou spát. Maminka tvrdí, že smím úplně všechno, tak já se jim odvděčím tím, že je občas kousnu a škrábnu. Maminka říká, že je jí příjemné, když jí koušu do ruky, tak koušu, jak nejvíc umím, ale to pak schová ruku a říká, že ze mne pomalu ale jistě roste velká kočička a prý už to není až taková zábava.

Jednoho dne u našich dvěří někdo zazvonil, maminka šla otevřít a za dvěřmi stála paní, něco nesla v ruce na tácku, moc pěkně to vonělo, prý se přišla podívat, jak vypadám. Koukala jsem na ni s nedůvěrou, ale když mne vzala do své náruče a pěkně mne hladila, byla jsem moc spokojená. Dlouho si povídala s maminkou, až zase někdo zazvonil a přišla další paní, o hodně mladší než ta, co byla u nás, i jí jsem byla představena. Maminka se jí omluvila za to, že jsem důvodem pro to, že se ta starší paní u nás zdržela a ta mladší řekla, že se už vůbec nediví, když jsem taková krásná. Připadala jsem si jako královna, což maminka ještě potvrdila tím, že řekla, že vládnu celému bytu. Byla jsem moc pyšná a večer jsem u maminky předla o hodně víc než kdy jindy. „Tak už tady máš dvě tety v domě“, pravila maminka, „které tě budou mít také rády“. Bylo mi moc dobře.

 Když jsem byla v nové rodině asi šest dní, jednou přišla maminka z práce, ani se nesvlékla, vzala mne do náruče a odnesla z bytu! Vůbec jsem nevěděla, co se děje. Šly jsme o patro níž, jak mi říkala, k jedné paní, ta paní byla hodně stará, ale směly jsme jít dál do bytu. Stará paní na mne začala moc hezky mluvit, říkala, že mne vítá v tomto domě a byla moc hodná. Povídala, že se mám seznámit se svými kamarádkami, ale já tady přece žádné nemám! Nerozumím tomu. Najednou z balkónu váhavým krokem přišla velká mourovatá kočka, prý se jmenuje Čikinka, plížila se ke mne s naježeným hřbetem. Maminka mne pustila z náruče na zem, ale stále mne rukama přidržovala. Tak jsem také naježila hřbet, abych té nové kočce ukázala, zač je toho loket a že si na mne nepřijde, i když jsem proti ní skřítek. Ještě jsem se nestačila pořádně předvést, když ta stará paní přinesla odkudsi ještě jednu, téměř stejnou kočku, maminka je obě pěkně pohladila, ale  mne vzala zvesela do náruče Přitom si ale pořád  hezky povídala s tou paní. Pak mi vysvětlila, že je to sousedka v domě, nevím sice přesně, co to znamená, ale asi to bude něco významného. Chvilku si vyprávěly a potom jsme odešly zase zpátky domů. Doma mi prozradila, že mám v domě další novou tetu, z čehož jsem pochopila, že to bude asi nějaký druh přízně, která má moc ráda kočičky a o ty dvě „mé kamarádky“ se stará dalším sousedům, u kterých jsou vlastně doma. Když jsme došly domů, tolik jsem byla ráda, že jsem ve známém prostředí a že se s nikým nemusím dělit o své věci jako ty dvě „kamarádky“!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář